Mŕtva revolúcia žije navždy: Fvck_kvlt na Divadelní Floře

Olomoucký festival Divadelní Flora možná na první pohled nepůsobí jako akce, která by nutně lákala mladé alternativní publikum. Po vstupu do konviktského šapitó je mi ovšem nad slunce jasné, že fanouškovská základna dnešního interpreta je jasně vytyčená – valnou většinu osazenstva tvoří punkově oblečení vysokoškoláci s půllitrem piva v ruce, cigaretou v koutku úst a natěšeným úsměvem na tváři.

Za projektem Fvck_kvlt stojí slovenský rapper Denis Bango, který loni vydal své čtvrté studiové album s názvem Mŕtva revolúcia. To ovšem přesahuje limity pouhé desky; společně s ní totiž vyšel i Manifest mŕtvej revolúcie sepsaný právě Fvck_kvltem, který album zasazuje do širšího kontextu a posluchači předkládá filozofická témata, jimiž texty písní samotných hojně oplývají. V jednotlivých sonzích se tak mimo rapperův obvyklý anarchismus setkáváme s konkrétními myšlenkami Sokrata, Nietzscheho nebo Kanta.

Jednou z prvních písní večera je Skurvensko II., která, jak už název napovídá, pojednává o hudebníkově domovině a jeho vztahu k ní navzdory všem úskalím, která momentální slovenskou společnost sužují. 

Tento štát sa asi nedá dokopy, kým nepadne poriadne na hubu
Som prepatý, v sebe ketamín, dobre ťa nevidím a tak to má byť
Robím, čo sa dá, aby som nevnímal, čo sa tu deje, len tak sa dá žiť

– Skurvensko II.

Píseň taky – ač neplánovaně – tematicky navazuje na inscenaci Slováci ožijú. Hymna pre 21. storočie, která se na festivalu odehrála pouhých pár hodin před koncertem. Zrovna v tu chvíli si kousek od pódia všimnu Adama Draguna, frontmana kapely Berlin Manson, který se na představení podílel. Napadne mě, jestli se v průběhu show nepřidá na stage jako překvapení. Když ale chvíli pozoruju, jak upřeně sleduje pódium, uvědomím si, že je tu ve stejné roli jako já. Přišel si sem užít vystoupení, odreagovat se, splynout s davem nebo s hudbou samotnou, což jsou ostatně důvody, které dnes do Konviktu přivedly většinu posluchačů.

Podvratní drží pospolu

V polovině koncertu se Fvck_kvlt a jeho rapový doprovod Paris posadí na okraj pódia a se zapálenými cigaretami v rukou pokynou publiku, aby udělalo to samé. Tato intimnější atmosféra sice vydrží jen jednu písničku, ale když se potom celý sál opět zvedne, vzduch jako by byl ještě o trochu lehčí než předtím a dav působí zase o něco soudržněji. Následuje closing track alba Cigán z roku 2023, Boh stojí pri nás podvratných, který Fvck_kvlt uvede jako „darček pre naše kamošstvo, pre kamarátky, kamarátov, nebinárne aj transrodové osoby“. Píseň opravdu vyvolává pocit solidarity, umocňuje tu už existující atmosféru, která proplouvá šapitó – všichni, ať už sebevíc odlišní, tady a teď zažíváme úplně to stejné, a na malou chvilku mezi námi vlastně žádné rozdíly nejsou.

Poď, poď, poď sem a buď taká aká si
Taký aký si, také aké si, stále sme to my
Budeme jazdiť mestom a štekať jak psy
Na svet, v ktorom vraj nie je miesto pre takých, jak sme my

 – Boh stojí pri nás podvratných

Celá show končí písní Planeta rýb, na kterou se Fvck_kvlt posadí za klávesy. Už při prvních pár tónech je znát, že koncert uzavře něco o trochu jemnějšího a osobnějšího, než co jsme slyšeli doposud. Poslední song se oproti zbytku setlistu – a vlastně i většině rapperova repertoáru – odklání od témat věnujících se společnosti jako takové, a my tak Fvck_kvlta pro jednou slyšíme zpívat o svém vlastním životě; o nenávisti k sobě samému, touze být spasen tichem a vidině jiné planety.

Když potom vycházím ze šapitó, chvíli se opravdu cítím jako na jiné planetě – moje uši už si za tu hodinu a půl na zvuk trapových beatů navykly natolik, že jeho náhlá absence je trochu šok. Nočnímu tichu sice po chvíli přivykám, ale myšlenky mŕtvej revolúcie mi z paměti jen tak nevymizí.