RUWORR!ED si budují komunitu i sound světové úrovně

Přiznám se, bohužel nestíhám začátek, takže se skromně uklízím do zadní části slušně naplněného sálu, kde už hraje mladá česká alt-rock kapela The Creaks. Nad hlavami se kapele tyčí lyrics k Never Landing natisklé na kartonové krabici. Publikum ale očividně pomoc od klávesáka nepotřebuje, i když song vyšel teprve před týdnem. Hlouček vedle mě ho zvládá nazpaměť a bez váhání rozjíždí moshpit.

Jejich projev je teatrální a silně vizuální. Outfity nesou otisk goth estetiky, make-up zas mix Bowieho, Kiss a The Cure. Zamrzí snad jen trochu utopený vokál frontmana. O to víc, když píšou texty, které se nebojí reflektovat společenská témata.

Jádro kapely tvoří Valentino Evangelo a Hugh Doriello, naživo hrají v pětičlenné sestavě. Vznikli koncem roku 2024 a letos v lednu vydali debutové EP Until The Rain Ends. Už loni stihli předskakovat britským The Hara a možná se jim rýsuje něco dalšího – když americký zpěvák a rapper Call Me Karizma slyšel singl Like Father Like Son naznačil, že možná právě našel předskokany pro své evropské turné, tak uvidíme.

Růžový papírek jako vstupenka do komunity

RUWORR!ED jsem naživo slyšela loni na Rock for People, takže mě zajímalo, jestli klukům více sedne domácí klub, nebo open-air festival a jak se jim podaří pokřtít debutové EP am i in love with the mess?.

Set startuje zostra a hned při prvním songu sleep z nového EP se otevírá moshpit. Kromě už všem známého frontmana Šimona a bubeníka Tomáše se na pódiu objevují dvě tváře z brněnské kapely prazdniny. Michael Schnaubert debutové EP produkoval a Michael Kotzur na kytaře přidal rockovou syrovost. Je to vůbec první show v nové sestavě a klukům to spolu hraje fakt dobře.

Některé skladby zní naživo vůbec poprvé, EP totiž vyšlo jen týden před brněnským koncertem. Mezi nimi třeba rapově laděná brightside nebo chytlavý lalala song name on the line. Během holding to something přichází moment, který se připravoval už před koncertem. Hned co jsem prošla dveřmi Kabinetu, mě zastavila fanynka a nadšeně se zeptala, jestli jdu na Šimona, a podala mi malý růžový papírek s instrukcí přiložit ho během holding to something ke svítilně telefonu. Když na to přijde, klub se opravdu na chvilku barví do růžova.

V setlistu se přenášíme od pop-punku přes melancholičtější balady a cover Back to Black od Amy Winehouse až po metalový scream při Tendency. Fanoušci znají vše. Co trochu kazí dojem, jsou neustále vytažené telefony. Ze starší tvorby nechybí třeba Runaway, We’re Not Falling a také broken record, která naživo poprvé zazněla loni v říjnu, když předskakovali Yungbludovi.

Nezasvěcené uvedu do děje – headliner Yungblud na Rock for People 2024 hledal v publiku někoho, kdo by si s ním zahrál song fleabag, vytáhl právě Šimona a the rest is history. RUWORR!ED se tak stali prvním zabookovaným jménem jubilejního 30. ročníku Rock for People, dostali pozvání na britský Bludfest a střihli si už zmíněný support na Yungbludově pražské zastávce jeho IDOLS tour.

Šimon dodnes hraje na kytaru, kterou mu tehdy i s podpisem Yungblud věnoval, jeho příběh ale rozhodně nezačal až na pódiu Rock for People. Hudbu tvořil už předtím a tenhle moment mu jen pomohl rychleji prorazit do širšího povědomí a k uším, které by si ho podle mě stejně dříve nebo později našly. A po několika shows tahle brněnská skvadra potvrzuje, že si úspěch rozhodně zaslouží. Šimon ovládá stage s takovou jistotou, že zapomínám, jak mladá tahle formace vlastně je.

Závěr patří už netrpělivě očekávanému songu Stab Me in My Back, ale o tečku se postará jeho zrychlená verze, kdy Šimon vbíhá přímo do kotle mezi fanoušky. Po koncertu následuje meet & greet a volné pokračování večera o pár set metrů dál na afterparty v Šesté větvi.

RUWORR!ED i The Creaks ukazují, že estetika a komunita je stejně důležitá jako hudba samotná a že jejich ambice sahají za hranice českého rybníčku. Tak co, dorazíš 25. dubna do Futurum Music Baru poslechnout si tyhle dvě vycházející jména české alt-rockové scény?

Fotogalerie z RUWORRIED a The Creaks